Další sezóna šplhu za námi. Letos jubilejní z mnoha pohledů. Ať už kvůli MBŠ v Příbrami nebo skutečně kulatému 100. výročí zisku zlaté (a bronzové) Olympijské medaile ve šplhu v Paříži.
To vše snad nešlo zakončit lépe, než na proběhnuvším mistrovství v Brně na BVV pod taktovkou Sokola Brno I, který skutečně předvádí, jak se závody mají organizovat.
Přestože letošní sezóna se bohužel nesla ve snížené účasti závodníků na závodech, do Brna dorazila skvěle připravena početná účast ve všech kategoriích, které si pro ty z vás, kteří nemohli být osobně v pár řádích zkusíme popsat. A pro ty, kteří jsou zvědavi, jaká atmosféra v Brně byla, doporučujeme navštívit náš Instagramový účet, kde najdete nějaká ta videa z jednotlivých kol.

Žákyně
Jedna ze dvou nejrychleji rostoucích kategorií, které máme (spolu se žáky) dorazila v zastoupení 11 závodnic. Bylo skvělé vidět, jak se jednotlivé závodnice podporují a hecují a některé z nás mrzelo, když jsme viděli slzy z neúspěšných pokusů. Ale to rozhodně není to, co si budeme pamatovat. Co si rozhodně pamatovat budeme jsou souboje o každou příčku, rozdíly o pár setinek (maximálně desetin). Když si například popíšeme první kolo, téměř každá závodnice si zlepšila čas oproti svému nominačnímu času. A to už jasně značí, s jakou formou závodnice dorazily. Pokud se podíváme na nejrychlejší závodnice, Kateřina Schreiberová ze Dvora Králové neměla papírově brát zlato, ale lehkým zaváháním druhé Viktorie Rajnyšové z Libčic nad Vltavou, se mohla z první příčky radovat. Zajímavé bylo vidět taktické vynechání třetího kola právě u těchto závodnic a pošetření energie do posledního čtvrtého kola. Bronz připadl s velkým překvapením Kristýně Bartošové, které na stříbro ovšem moc nechybělo - pouhých 0,02 s. Čtvrtá příčka byla o souboji mezi Šárkou Škarytkovou, Annou Poloprudskou (obě ze Dvora Králové) a překvapivě i Valerií Vytvarovou (z Pražského Žižkova).  Jejich pořadí vám budiž nápovědou, jak to skončilo, ale byl to souboj v rozmezí pouhých 0,25 s. Další souboj byl mezi Romanou Černěnkovou (Sokol Brno I) a dalšími zástupkyněmi ze Dvora Králové Karolínou Lukášovou a Amálií Plškovou (teprve osmiletá závodnice). Evelína Tauchmanová (desetiletá!!!) a Natálie Řeháková (devět let) se bohužel do finále letos nepodívaly, ale nějak nepochybuji, že příští rok to již problém nebude. Všem gratulujeme a děkujeme za účast.

Žáci
Žáků nám dorazilo dokonce 19! Tento počet je skvělý a držíme palce i do budoucna. Jsme skutečně rádi, že žákovské kategorie jsou tak početné (ve srovnání se staršími dorostenci a dorostenkami). Mezi žáky to byly také souboje o každou setinku a příčku. Však se sami podívejte na výsledkovou listinu. A to, že medaile se rozdávaly hluboko pod čtyři vteřiny je naprosto neuvěřitelné u takto mladých závodníků. A zlato od stříbra dělily zase pouhé 0,02 s. Úsměvné je, že se jednalo o takovou klubovou přehlídku Sokola Brno I a jednoho zástupce ze Dvora Králové (pátého Matěje Holana). Právě dvěma závodníky, kteří bojovali o zlato byli Matyáš Gult a Štěpán Hrůza. Bronz bral s dalším super časem 3,68 s Jan Holzmann. A stejně jako tomu bylo u žaček, o další příčky se bojovalo vždy v minimálním časovém rozpětí. Václav Adámek (4,24) vs zmíněný Matěj Holan (4,32). Pavel Blaška (4,55) vs Tomáš Liškutin (4,60) vs Richard Hadár (shodně 4,60). A takto bychom mohli pokračovat i dál. Skvělé mistrovství, skvělá atmosféra a hlavně, naprosto úžasná výkonnost závodníků.

Dorostenci
Škoda, že dorostenců už nejezdí tolik a letos jich dorazilo pouze osm. Nicméně jejich nižší počet rozhodně neznamená, že by nepřijeli ve skvělé formě. Takový Marek Novotný jasně přijel s jediným cílem. Na svém posledním dorosteneckém závodě se konečně dostat pod magickou hranici tři vteřin. A to se mu bez problémů podařilo dokonce dvakrát. Skvělá dynamika a malý počet sáhů mu zajistil s přehledem zasloužené zlato. Gratulujeme. Mezi dvěma dalšími se opět bojovalo o lepší umístění. Vojta Konopáč a Jan Krtička. Vojta se trochu trápil, ale naštěstí to jednou padlo a porazil Honzu o 0,08 s. Pod čtyři vteřiny se nám vešel ještě jeden závodník a to Lukáš Fasura, který oproti nominaci ustřelil skutečně dramaticky téměř o půl vteřiny.

Dorostenky a ženy
Žen/dorostenek už nějakou dobu jezdí na závody kam mohou téměř stejné množství jako dorostenců a je skutečně k obdivu, jakou výkonnost předvádějí. Dokonce byla umožněna účast na MČR i zahraniční závodnici Amelii Brysk z Francie, která tedy nebyla součástí mistrovství, ale závodu se zúčastnit mohla. A proč o ní píši hned ze začátku? No protože nečekaně a bez potíží vyletěla k vítězství závodu s časy pod pět vteřin. Ze čtvrtého kola odnesla dokonce 4,78 s. Mistriní republiky se ovšem stala Lucie Mrázová. Závodnice, o které můžete slyšet i v rychlolezení na stěně, kam patří mezi naprosto republikovou špičku, která se také v pohodě dostala pod 5 vteřin. Její finální čas 4,87 s věřím není na dlouho jejím maximem. Tato závodnice má potenciál na časy kolem 4,5 s, tak uvidíme, co nám Lucka ještě předvede. Stříbrná na MČR byla Jana Hrudálková, která si poslední pokus střelila hned na 8 sáhů, což je stále nevidaně nízký počet sáhů. Bronz si pověsila na krk v osobním rekordu Anežka Holanová (která naprosto dominuje i v jiných sportech). Markéta Kolářová se stejně jako zbytek startovního pole nevěnuje pouze šplhu na laně, ale můžeme ji vidět s její sestrou předvádět akrobacii, si přesto zašplhala super výkon v čase 6,15 s. Nešťastné poslední místo patřilo Leoně Romanové, která si střihla i taneční soutěž před samotným MČR ve šplhu. Tedy alespoň měla nejlépe učesané vlasy :)

Masters
No tady nám závodníci předvádějí, že věk je jen číslo. Je obdivuhodné, že závodníci lano vyšplhají, ale také jak? Třeba takový Ludvík Cimburek. Ten si po dlouhých 31 letech zlepšil osobák. A pak, že to nejde!!! A nejen to, že si ho zlepšoval v každém kole, ale také ve třetím stáhl čas dokonce pod devět vteřin. Krásný zážitek. Stříbro bral Ladislav Kubeček, všestranný atlet a sportovec, který také téměř letos nahlédl pod devět vteřin. Jeho konečný čas se zastavil na 9,32 s. Bronz bral domácí Milan Krejčí, který nakonec porazil Lubomíra Jokela z Pražské Palestry. Všem pánům klobouk dolů a děkujeme za účast.

Muži
Také kategorie někdy označovaná za hlavní. Když už jsme u toho jubilea, letos jsme díky Josefu Kubištovi přišli na to, že na OH v Paříži se pravděpodobně šplhalo ze stoje. To je tedy velká revoluce, protože naše pravidla praví jinak. Inu nevadí, protože pouze ti nejlepší se smějí na MČR podívat do dvou finálových kol s časem pod 7,20 s. A do finále se probojovalo devět závodníků a všichni s pěknými časy hluboko pod 7 vteřin. Podle nominačního řebříčku to mělo být závodníků deset, ale moderující Natanael Měcháček ze zdravotních důvodů svou účast na MČR vzal skutečně pouze symbolicky a raději se věnoval tomu, co mu jde.
Ale pojďme společně na finalisty pěkně odzadu.
Filip Řezníček je jeden z nejvyšších závodníků startovního pole a to mu dává i velmi dlouhé ruce. Ty mu umožňují šplh na neuvěřitelných deset sáhů. Jeho příprava však oproti předchozímu závodě v Brně na hradě Špilberk nebyla tak kvalitní a jeho čas 6,64 s byl pravděpodobně maximem, na které Filip v Brně při MČR měl. To Bořivoj Bergmann přistoupil k tréninku zodpovědně a od prvního kola si šplhal osobní rekordy, který se zastavil na čase 6,53 s. Gratulace k super zlepšení. Další závodník má osobní rekord pod 6 vteřin a patří mezi ty nejelitnější závodníky. U Ondry se závody dělí na ty, které se mu extra daří a ty, kdy dosahuje pouze průměrných výkonů (tedy stále patří mezi ty nejlepší i s těmito jeho průměrnými časy). Bohužel na MČR se Ondrovi úplně nedařilo. Je navíc zajímavé, že i s časem 6,12 s bral až sedmou příčku. To jen dokazuje, jak vysoké úrovně letošní MČR dosahovalo. Šestý se super osobním rekordem skončil Jan Trnka s časem 6,10 s, který se po dosažení tohoto času ani nezdál spokojen. Asi můžeme brzy očekávat ještě lepších časů. Uvidíme. Pátý skončil další závodník s osobním rekordem pod šest vteřin. Tomáš Pouček je neuvěřitelný talent, který šplhá úžasně na domácím závodě Memoriálu B. Šupčíka a skvěle na těch ostatních (třeba letošní MČR). Věděl co musí udělat pro to, aby neskončil za zmíněnými závodníky Ondřejem a Honzou a tak takový výkon na setinu předvedl - 6,09 s.
Poslední čtveřice si zaslouží vlastní odstavec. Všichni hluboko (ale skutečně hluboko) pod šest vteřin. S časem 5,35 s nám to otevře Arnaud Bourdier z Francie, který se oproti loňskému MČR zepšil o několik desetin. Je neuvěřitelné, kde takovou dynamiku tento závodník nabral. Už jeho společný trénink s Martinem Vackem a Adamem Novotným (o nich až za chvíli) v pátek před MČR s časomírou jasně naznačil, že od Arnauda uvidíme úžasné výkony. A viděli jsme. Velká gratulace a poděkování, že k nám na MČR do České republiky každoročně jezdí. Matin Vacek je jméno, které všichni dobře znáte. Bývalý světový rekordman na 14 m a MČR na 8 m měl letos skvělou formu, výborně zpracovanou přípravu (včetně upreveného jídelníčku). Vše sedělo. V tréninku si zašplhal osobní rekord. Vše tak jak mělo být, ale někdy se to zasekne v hlavě. A to byl bohužel případ sobotního mistrovství, kdy Martin měl rozhodně na lepší čas, ale hlava řekla ne, 5,23 s stačí. Není pochyb, že o Martinovi ještě několikrát uslyšíme a čas se podaří stáhnout. Teď pouze popřejeme, aby blížící se operace proběhla bez závažných dopadů a budeme se těšit opět pod lanem. Martinův nejen tréninkový kamarád Adam Novotný si také dával rychlé časy v tréninku (až tak skvělé, že to byl osobní rekord). Tedy se čekalo, kde se časomíra u Adama zastaví. A zastavila se velmi nízko, na hranici pěti vteřin. 5,19 s je čas, který ho v žebříčku osobních rekordů řadí na třetí místo (za dvěma legendárními závodníky s osobními rekordy pod pět vteřin). Adam si zaslouží také obří gratulaci, protože jak sám říkal to není vše a na to se budeme těšit. Poslední závodník je asi všem jasný. Nejen, že o něm bylo napsáno a řečeno mnoho, ale tak nějak na diváky působí, že se nemusí ani moc makat, aby člověk šplhal pod pět vteřin. A ne jen pár setinek, ale pošleme to tam rovnou v desetinách. Matěj Cigl opět překonal sám sebe a vylepšil vlastní světový rekord (pardon, už jsem přestal počítat pokolikáté) a s časem 4,60 s rozburácel závodiště a diváky se závodníky. Takto vypadá vrchol sezóny v podání nejlepšího šplhače historie (a budu odvážný, celosvětově).

Poděkování na závěr patří nejen účastníkům a účastnicím, pro které se MČR vlastně pořádalo, ale také divákům a divačkám, kteří tvořili úžasnou kulisu závodu. A v poslední řadě také organizátorům ze Sokola Brno I, kteří pro všechny vytvořili troufnu si říct nejlepší závod sezóny.

Nat.