V Sokole Pražském jsme dlouho nebyli. Ale Covidové roky jsou snad (co do omezování závodů) za námi, a tudíž nic nebrání tomu, abychom se do jednoho z divácky nejatraktivnějších prostor se šplhem vrátili, a to sice na Šplh Schodištěm (letos nově také jako Memoriál B. Lováka).
Možná právě to, že závodníci mají tento prostor rádi způsobilo extrémně vysokou účast ve všech kategoriích a také přivítalo velké množství nových závodníků a závodnic.
Muži:
Téměř 30 mužů a masters dorazilo do Prahy bojovat mezi schodištěm. Ti nejrychlejší tři dokonce bojovali hluboko pod 6 sekund a nutno poznamenat, že to byly souboje zajímavé až do posledního kola. Pouze malou smůlou může být to, že jsme se během závodu potýkali s technickými potížemi s novou bezdrátovou časomírou a signál z 8 m zkrátka kvůli rušení sem tam vypadl. Pominu-li tuto obtíž, troufnu si říct, že to jinak byl atraktivní a zajímavý závod.
Pojďme se podívat na to, jaké kluby a jací závodníci, jak zhruba lezli. Omlouvám se dopředu všem těm, které dnes vynechám, ale věnovat se všem by bylo pro čtenáře asi zdlouhavé.
Závodníci pod 10 sekund – Pavel Čambala z Příbrami je znám svou snahou se pravidelně dostávat na závodech buď pod 10 nebo 12 sekund. Proč právě tato čísla? #PPD (Pavel pod 9/10/12) je odpovědí. Na letošním 25. ročníku Šplhu schodištěm to bylo za 9,97. Nezařazený závodník Matouš Turek mi svou technikou přišel velmi dravý a věřím, že na dalších závodech (snad ho uvidíme) a po více trénincích dosáhne snadno lepšího času než 9,66. Bořivoj Bergmann se oproti minulému závodu zlepšil o sekundu a bude-li držet tuto formu i dále, věřím, že na konci sezóny uvidíme čas pod 8 sekund. Marka Pustaje můžete znát jako závodníka, který pamatuje šplh ještě před 20 lety. Na trénink času moc nemá, o to větší překvapení je jeho finální výkon na hranici 9 sekund a to tedy 9,19. Ze zákulisních informací víme, že by rád šplhu věnoval více času a svými výkony se dostal na hranici již velmi letitého osobního rekordu.
Závodníci pod 9 sekund – není tak početná skupina. Vilém Chaura, mladík z Pardubic má potenciál rozhodně níže než čas, kterého dosáhnul. Věřím, že větší tréninkové zapojení a nalezení více lan mu pomůže dosáhnout příště lepšího výkonu než 8,97. Adam Kovál bojoval letos se starším a zkušenějším Jiřím Kotlanem. Ze souboje vyšel, jak asi chápete, jako „poražený“ a s časem 8,41 mohl být asi spokojen. Budiž mu polehčující okolností náročný týden před závodem. Jiří Kotlan, zmíněný zkušený závodník z Příbrami, se vyhecoval k poslednímu kolu, kdy Adama porazil a zašplhal čas 8,34. U bratrů Kotlanových víme to, že na domácím Memoriálu B. Šupčíka jsou schopni překvapit všechny svými výkony (dokonce někdy i pod 7 sekund), tak buďme zvědavi, co předvede letos. Pak tu máme Natanaela Měcháčka (startujícího za Sokol Brno 1 – asi nejpočetnější klub na letošním Schodišti), který se nezmohl na dobrý výkon a byť v tréninku šplhá lépe, musel se spokojit s pro něj pomalým časem 7,10. Zbytek pole již pod sedm – obří radost může mít Filip Šmejkal, který naprosto nečekaně zašplhal osobní rekord v hodnotě 6,94. Skvělý výkon, velká gratulace do Sokola Vršovice. Doufejme, že podobně dobrou výkonnost si schová i na následující Memoriál. Talentovaný závodník z Brna, Ondřej Klíč, který má potenciál šplhat na hranici šesti vteřin. Ovšem dnes nejlépe za 6,37, což je sice stále skvělý výkon, ale dejte na mě a věřte, o tomto závodníkovi ještě mnohé uslyšíte (nebo se dočtete), neboť spadá do tréninkové skupiny silného leadera, Matěje Cigla (který bohužel nedorazil). To Tomáš Pouček je závodník, o kterém jste mnoho slyšeli. Na svém prvním závodě mezi muži hned uletěl časem pod 6 vteřin, ale to je už pár let. Od té doby nebyl tak blízko jako dnes. Jeho dynamický šplh mu dnes zajistil čtvrtou příčku v čase 6,10. Držíme palce, aby to příště lezlo ještě o chlup lépe a čas začínal opět pětkou.
Trojici medailistů si nechám na vlastní odstavec. Souboj Sokola Libeň a Sokola Libčice n. Vltavou (zřejmě už jen o jednom závodníkovi – tedy kde jsi Karle Jando?). Adam Novotný, nečekaný vítěz posledního závodu ve Varnsdorfu, kde si zašplhal osobní rekord se poslední dny moc pracovně nezastavil a na závod neodpočinul zcela optimálně. Stejně s časy, kde se pohybuje, by většina pole šílela radostí, ale 5,70 nestačilo na lepší než bronzovou medaili. Neuvěřitelné, že? Stříbro bral překvapivě vyrovnaným osobním rekordem další Libeňák – Patrik Valut. Tak tedy gratulujeme a držíme palce. Zlato připadlo za nejrychlejší čas 5,61 poslednímu mistru republiky? Nevíte-li, kdo jím je, vězte, že jste o něm četli již mnohé. Například světový rekord na 14 m? Stále nic? Martin Vacek z Libčic nad Vltavou. Věřím, že není potřeba více psát. Teď už víte. Martin stejně jako Adam neodpočívali úplně dobře, ale oba dosáhli skvělých časů.
Šplh není jen o vítězích, ač se jim věnuji více, ale především o celé komunitě a dalších desítkách závodníků, diváků, fanoušků a organizátorů. Děkuji, že u našeho sportu jste.
Dorostenci a žáci:
I kategorie našich budoucích šplhačů na 8 m byla letos velmi obsazena (dohromady dorazilo bezmála 30 dorostenců a žáků). Zajímavé je, jak silné zastoupení v této kategorii má již zmiňovaný Sokol Brno I, který tuto kategorii nejen opanoval do počtu účastníků, ale i celkovým vítězem. V této kategorii si dovolím zmiňovat pouze závodníky s časy pod 5 sekund. A že to není jednoduché mohou říci Honza Krtička nebo Vojtěch Konopáč, kteří se do tohoto limitu nedostali o pouhé setinky.
To Ivo Čapák si pohlídal výkonnost svých klubových kamarádů a finálový čas 4,98 mu tentokrát musel stačit jako nejlepší výkon. O půl vteřiny rychlejší byl další závodník z Brna – Václav Jaroš. A zde se dostáváme už k rychlosti 1m/1s – 4,46. Jestli byl někdo smolařem závodu, byl to Marek Novotný. Tento mladý talent s potenciálem bojovat o zlato neměl ani jeden podařený pokus a musel se nakonec spokojit s časem zhruba sekundu za potenciálem. Michael Možný tohoto zaváhání využil a velmi se přiblížil hranici 4 sekund. Věříme, že příště to již padne a čas začne trojkou. Teď už se blížíme do TOP 5 (budu-li brát kategorie spojené). Michal Zelenka ze Dvora Králové nad Labem, další líhně žákovských kategorií. Jak je patrné, Michal je ještě pro letošní rok žákem (a tuto kategorii letos na Schodišti také vyhrál) a na svém prvním závodě sezóny se neprezentoval vůbec zlým časem – 4,19. Věřím, že letošní sezóna mu vyjde a nové časy také budou začínat trojkou. Držíme palce. Martin Ludva, ten by mohl říci, že kdyby mrknul rychleji (chápejte to prosím s nadsázkou), jeho čas by trojkou začal. Nejlepší čas, který si ze Schodiště odvezl byl v hodnotě 4,03 a stačí už jen maličko. Jestli máme závodníka, který tropí chybu za chybou, je jím Tomáš Ettel z Pražské Libně. Tomáš si věřil na čas hluboko pod 3,5. Nicméně ani jeden nepodařený pokus mu musel stačit k času 3,77. Snad to příště vyjde lépe. Stříbro překvapivě padlo na krk zcela opačně působícímu závodníkovi Viktoru Šmejkalovi. Tento nenápadný závodník přišel, sednul a zašplhal za pěkých 3,5 a překvapil jak Tomáše, tak zmiňovaného Marka Novotného (všichni jsou totiž z Libně). Zlato v dorostenecké kategorii padlo stejně jako na posledním mistrovství putuje do Brna na krku obřího a vysokého Omara Dubce. Byť tentokrát ne na 5 sáhů, tak stále nejrychleji – 3,19.
Ženy a dorostenky (a taky žákyně):
Nejpočetněji rostoucí kategorií našeho sportu je překvapivě právě kategorie nejněžnější. Je úžasné vidět, že sport, který by někteří nazvali čistě mužským umí zaujmout i dívky a ženy, které to lano nejen vyšplhají, ale zároveň si fandí neuvěřitelným způsobem a tvoří skvělou atmosféru a kulisu během závodu jejich kategorií.
Na Schodiště do Prahy jich dorazilo letos 10. Věřím, že se neurazíte, budu-li krátce mluvit o všech.
Tato kategorie má silné zastoupení zejména v Sokolu Žižkov II. Ti si neustále ověřují, jaká jsou platná kritéria pro účast na mistrovství (a proto doporučím navštívit naše sociální sítě, kde tuto informaci naleznete). Dobrou zprávou, že krom Thei, které nechybělo mnoho, se nominovaly všechny závodnice. Thee držíme palce na dalším závodě. Nejsem si jist, zda to nebyla právě ona, u které jsem neviděl namazané ruce magnesiem, což je naprostý základ, aby ten šplh vůbec vyšel.
Buďte si všichni jisti, že bez magnésia by žádný závodník nešplhal rychle, otázka zda by to vůbec vylezl. Já to zkoušet rozhodně nebudu. Dost ovšem o teorii, pojďte se společně se mnou podívat, jak ženy/dorostenky a žákyně v Praze závodily.
Alexandra Remmer si umí postup na mistrovství zajistit na setinku – 14,99. Obdobně s přehledem k výkonu a času přistoupila její tréninková parťačka Veronika Úlehlová (ročník 2012!!!) a ta dosáhla nejlepšího času 14,98. Sokol Radotín je pro nás novinkou na startovním poli a Karolína Pivničková by mohla být závodnicí, která při nabytí zkušeností bude šplhat výrazně lepší časy. Valerie Vytvarová je bojovnice, jinak se to ani říci nedá. Naladila a v posledním kole zamakala k úžasnému času 12,79. TOP 5 byly závodnice nejen starší, ale také vyšší. Ale také rychlejší. Radka Hofmanová z Libně za 9,38 a myslím, že kdyby více trénovala, čas by klidně mohl začínat sedmičkou. Sára Gutmannová je neuvěřitelně talentovaná závodnice, ale je vidět, že jí chybí rady a tipy, jak závodit. Ruku na startu má například neuvěřitelně vysoko a na samotném startu ztrácí drahocenné setinky. Přesto s přehledem pod 8 a za 7,79. O bronzové závodnici slyšeli jen zarytí nebo naopak dlouhodobí fanoušci šplhu. Natálie Moláčková se (snad???) vrací ke šplhu a v posledním kole se hecla k velmi pěknému času v hodnotě 6,80. Stříbrná Markéta Kolářová bojovala, co to šlo a dlouhou dobu se pohybovala na prvním místě. Skoro to vypadalo, že její čas 6,73 (nedaleko od osobního rekordu) bude stačit. Jak to tak bývá, některé závodnice v sobě schovávají to nejlepší až na poslední pokus. A tady zlatá Jana Hurdálková (z vymírajícího Sokol Libčice n. Vltavou) zkoncentrovala pokus a bouchla do toho ve čtvrtém kole s časem 6,17. To jí stačilo na zlato.
Dovolte prosím, abych na závěr poděkoval všem organizátorům, za uspořádání závodu. Všem rodičům, kteří se svými dětmi přišli a fandili a v poslední řadě všem účastníkům a účastnicím. Jak jsem psal výše, bez vás tento sport nejde dělat a já mám velkou radost, že mohu vidět tolik lidí na závodě nejen pod lanem, ale i v okolí fandící nebo jen koukající.
